Poslední déšť

Jdu sama městem,
A dívám se k nebi,
Tiše sleduji jak krásně to prší,
Jestli však tenhle déšť můj pláč ztiší?
Ach, boty mé, jak mokré jsou deštěm,
a zebou mě nohy jak když pokryté jsou ledem,
nechci však zahřát, vždyt nemá to cenu,
stejně je pozdě, už čas nedoženu…

v mém životě místo je,
spíš však pro déšt než pro slunce
za životem čáru udělám tenounce,
abych věděla že mohu se vrátit,
protože chci ještě chvíli snít,
chvíli tu na světě ještě být...