DÍVKO, MÁ PANÍ

Řasy na tvářích, hlava se sklání,
to Tobě teď dívko, se upříně klaní.
Na kolenou klečíš, moje Paní.

Kam život se poděl, odešel brzy,
zbyly tu po něm jen palčivé slzy.
Tvé dlaně za nás úpěnlivě prosí.

Když my jsme se vzdávali, ty v čele jsi stála,
když my už jsme plakali, tys ještě se smála.
Teď ruce máš zbarvené krví.

Z oblohy andělů pírka padaly,
andělé snadno se vzdávali.
Kdo nás teď spasí?

Když už i Bůh vzdal tu válku se světem,
klekla jsi prosící před krvavým úsvitem.
I smrt se Tě bojí.

Za nás ses, Paní, za nás ses bila,
teď Tobě se klaním, vždyť Tvoje síla,
vítězí.

A krutý svět Tebe teď odprosí,
když zem se krví Tvou orosí.
Na kolenou umíráš, moje Paní.