Smíšená mysl

Nediv se tak vyčítavě,
vždyť já za to nemůžu,
že dýchám tak přerývavě,
že pokazím co můžu.

Nebylo mi dáno štěstí,
jenom hora překážek,
už mi z toho v hlavě třeští,
z těch nekonečných srážek.

Konec zatím v nedohlednu,
má vůle je již zlomená,
těším se až v hrobě lehnu,
na rozbitá kolena.

Mé oči tak unavené,
vidí jenom temnotu,
a v ní tváře pobavené.
To mám za tu dobrotu?

Mé tělo hoří v plamenech,
mou mysli zmítá vztek,
já pomstu vidím v kamenech,
chci slyšet váš brek.

Chci vás vidět v pekle,
ať vaše duše trpí,
poté co váš odpor změkne,
umyji se vaší krví.

Povečeřím vaše srdce,
když já žádné nemám,
pak olíznu si chutně ruce,
a žádnou šanci již vám nedám.

Jako černá můra poletuju,
v téhle černé samotě,
i přesto já vám děkuju,
že jste mně nenechali v nahotě.