Leničce

Anotace: Tedy mě samotné. Takhle ke mě asi mluvil vnitřní hlas ;-)

Tvá duše je křehká jak motýlí křídla,
v oddané věrnosti ke všem ses zhlídla,
teď trápí tě každá maličkost,
jako pes, když mu vezmeš kost,
tvé oči jsou stále smutné,
dítě moje, je to nutné?

Nedávno ještě hrála sis s panenkou,
přeješ si být zase tam, tou Lenkou?
Přeješ, já vím, přeješ si nemít ráda,
protože srdce jen polámáno strádá,
kde asi je konec dětským radostem?
Kdo navrch dal tvým starostem?

Ach ty malá, stále stejná Leničko…

Jsi tak slabá, zranitelná,
múza k tobě je necitelná,
kdo chápe ten tvůj krásnej svět?
Je radost do něj pohledět?
Ne, ty nesmíš ještě umřít,
škoda je dětské oči navždy zavřít!

Když těžko ti je, proč už nehladíš panenku?
Proč slzy skrápějí denně tvou halenku?
Svět holčičkám bere ideály žití,
ty však nechceš sklouznout k drogám a k pití…
Kdo tě ochrání, kdo, ty malá…
kdo udělá, aby ses zas pro mě smála?

Polámali ti křídla,motýlku zimní….

I tvá dětská naivita vzala za své,
kde asi zůstaly ideály, ty sny tvé?
Je z tebe už velká holka, to víš,
tím ale nezmizelo všchno pryč - slyšíš?
Ty nejsi ještě dost dospělá,
pohádka na dobrou noc tobě by prospěla…