Sametový vánek

Sametový vánek dotýká se mého srdce
Blíží se z lesa, voní tak sladce
Jsem tak křehký, to srdce chřadne
Ne ! Prosím … můj anděl brzy padne
Už se neubráním, lásce temného hvozdu
Ten vítr mě naplnil, svou lehkostí oslnil
Už není jak samet, bodá jak led
Tak strašně studí, snad moje city zapudí ??
Ale já nechci ! Proč ?! Proč nemůžu cítit ?
Cítím jen bolest, bolest ostatních, a bolest svou !
Já nikdy nechtěl být jiný, a ani nechci
Už jen mé city a emoce, snad boží zásah ?
Nevím …
Vrahu !!!!!! Vrahu mích citů !!!??!!! Démone, tys zlo !
Proklínám tě !!
Nikdy tě nebudu prosit !! Zničím tě, tys zlo opak Amora !
Plamená ruka, andělská legie, stojí za mými zády
Propadni se ve své ztracené vodopády nenávisti !
Dej mi pokoj, jsi pýcha a arogance, nechci je mít !
To nejsou dary, to jsou jedy mé duše !
Nebudeš ničit mou duši a svádět mé srdce
Jen čistota mě naplní, tvé hnusné tělo zahubí
Zmiz a už se nevracej ! Hade pekel ! Zrůdo …
Klamat mě nebudeš, já se ti uzavřel, ten klíč od mé duše vlastní jen ti, kterým věřím
Tam ty lidi svádět nebudeš, dáš nám pokoj. AŤ mou duši může naplnit, to, co se snažíš zničit
Mého srdce, se dotkl sametový vánek ! Toť láska !!!!! Tu ty mít nebudeš!
To je tvá nevýhoda, to je tvá Prohra !!!! Prohra, která tě zničí, nebudu to Já, ani má legie
Bude to tvá závist…

Necháš mě milovat … necháš ! Poznám kdy se mně snažíš oklamat . Ale moje víra v lásku je dost silná na to abych ti odolal …
To s mírem v duši vzkazuji, tomu kdo mě chce oslepit !