La pluie désolé

Zpustošený déšť mi stékal po tvářích
byl pozdní večer,
má zášť, můj stesk vyvstával v zářích,
večerních lamp vztek.

Byl pozdní večer,
Já sám potácel se křivě
v niveč zněl můj temný hlas
pamatuju si tě až živě
ještě na rameni ční tvůj vlas
jenž voní
a tiše sní
spím?

Fantom noci se tiše dotknul mého kolene
nesmí zemřít, snad si její duši bůh neveme
krade mi vše, co rád já mám
a sám, mám být pořád sám?

Nočnímu skřítku došel prášek snů
je konec těch přešťastných dnů
je konec našim snům
je konec našim dnům...

Noční lampy pomalu zhasínati začali
večerní koncert zpěvákův hlas zníti slyšeti byl
a tma mu byla publikem, mlčeli
ti jenž tu lásku mou pod zem zadupali a jen dojem zbyl
mi zakopán 10 metrů hluboko...
padám vysoko
potápím se do výšin hlubiné propasti,
kde moře slané je i sladké
a země, ach tak vratké
co pod nohama bortí se ti svět
jak kdyby bůh vzal tvůj život si zpět
a nedal ti ho už
jsi-li muž
postav se mi
vyzívám tě k boji...
za zpustošelého deště
tě na souboj vyzívám

Byl pozdní večer a vůbec ne lásky čas...
Byl pozdní večer a pršelo...
Bylo jasno,
mé oči?
slzeli