Oči a sníh

Oči bloudí všemi směry,
těkají sem tam nad poměry.
Na chvilinku zastaví se u oken
a stanou se sněhu otrokem.

Bílé vločky pomalu snášejí se,
je v nich utajený smutek,
na jiskřivé pokrývce milují se,
to jest hříšný skutek.

Splývají v jednu velkou peřinu,
v ohromný obal spojují se,
skrývají chatrč stařenčinu
a v teplých místech rozplynou se.

Smutné oči do reality se vrací,
sněhové vločky z dohledu se ztrácí,
spánek pomalu se vplíží
a černé oči rychlostí blesku se klíží...