Mesiáš

MESIÁŠ

Přichází ke mně pozdě v noci
zahalen kouřem a tmou
foukne . . .
a já se mu složím k nohám

Je z něj cítit
ta touha po duši
jediné co opravdu chce
je má nepokrytě povrchní, líbivá smrt

Mesiáš
tajemná tvář
černá postava
v pozadí ostrova, na němž živoří má duše

Je jako nejsvětlejší světlo
jako laserový paprsek slunce
který vletí přímo do hrudi
přes tenoučkou vrstvu pokožky
nikoho se na nic neptá
chce jen zviditelnit temnotu ve mně
je přece Mesiáš!

Jeho pátravé, pronikavé, bodavé oči
zabořují své sondy bolestně hluboko
aby zjistil co se skrývá
v mé lepkavé nasmrádlé dušičce

Každou chvíli mi posílá zprávy
o mé vlastní smrti
moje duše píše prosebné dopisy
už nechce, nechce žít

Mesiáš
tajemná tvář
černá postava
v pozadí ostrova, na němž živoří má duše

Je jako nejsvětlejší světlo
jako laserový paprsek slunce
který vletí přímo do hrudi
přes tenoučkou vrstvu pokožky
nikoho se na nic neptá
chce jen zviditelnit temnotu ve mně
je přece Mesiáš!
Chodí za mnou neustále a jednou
přijde naposled a já se neubráním
vzdám se mu celá, jen duše se vzpírá
chce být svobodná sama v sobě

Ptám se sama sebe
může se On vědomě těšit z toho
že mě krčí, ničí a láme a nedá mi možnost
nahlédnout mu zpříma do tmavých
zapadlých očí

Neustále slyším jeho hlas
podobný opileckému chrapotu
„Dělej,
chceš snad žít navždy?“