O skutečném přátelství?

Připadám si jako cizinka,
jako smutné písně hrdinka,
když sleduju kol sebe dění,
tohle, to nic pro mě není!

Všichni se baví, smějí a křičí,
hříbátko na louce vesele řičí,
já stranou se smutně usmívám,
mladý kůň nešťastně umírá!

Houfy přátel pro mě nejsou,
s sebou stejně nic nenesou,
lepší přítelkyni mám,
přijde když jí zavolám!

Sama sobě přítelkyní,
ostatní tím těžce viním,
ostatní, ty nenávidím,
být jednou z nich tak se stydím!

Vždyť co byly jejich vztahy,
když zničily je života tahy,
přátelství to nikdy nebylo,
a mě by tohle zničilo!

Já miluju, beru, dávám,
jim nic z toho nevydávám,
klisna rodí další hříbě,
sejmi ze mě těžké břímě!

Toužíš po té povrchnosti,
odmítáš jediné ctnosti,
hříbě než se postavilo,
hlavu trpně položilo!

Mě máš milovat, vždyť jsem tvá přítelkyně,
ne za nimi běhat, při té jejich vině,
zabiješ hříbě, ty život ten uhasíš,
vždyť ono to hříbě, to je naše přátelství!!!