Bez kyslíku

Škrtáš mi
černým perem
bublinky pro dýchání
(kolik ještě?)

Učím se chodit
neviditelnými tunely,
abych se náhodou nedotkla
něčí vzduchokapsy

Čím více se rozpouštím
ne – mocí
vyměnit prasklé žárovky
životabodů,
tím víc křičím
DOST

A do mého Už nemůžu
mi smířená sdělíte
„mám nádor na páteři“
Jste statečná
svým věčným úsměvem,
když mi mobilem sdělujete
další a další propasti lidských děr

Slepými uličkami
rozmazaných fotek řešení
bych mohla tapetovat pokoj
Pro další pokus?

Sevřeným žaludkem
vykopu díru do vesmíru
pro útěk od všeho,
co ničí okraje člověčenství

A monitor Tvého obličeje, Bože,
vypnu
do věčné svíčky
čekání
na své lepší já…
na své lepší dny…