Procesí Múz a padlých idejí

Má hlava je chudobinec Múz
zmrzačených válkou myšlenek,
za pomalého brnkání blues,
za chuti jaký má pelyněk,
jde smuteční průvod idejí
na pohřeb svému přesvědčení
a s ním Múzy, jež se nesmějí,
v tváři výraz zmučení.

A v marnosti toho procesí
nebylo z čeho mít užitek,
na tuto zbytečnost zvykne si
každý, jak na řetěz dobytek.
Nic teické ani etické
nebylo v tom – snad byl to osud
a není v mé hlavě kritické,
není nic... snad žil jsem (?), až dosud.