Děvče

Smutek,slzy,pláč,
děvče,co z toho máš?
Jen rudé oči od pláče,
vlásky jako chomáče.
Vypadáš jak chudinka,
tady už nepomůže maminka.
Sedíš v koupelně na zemi,
žiletka říká-svěř se mi.
Svěř mi své hladké ručičky,
zakousnu se do jejich kůžičky.
Cítíš ten chladný kus kovu,
přes žíly si přejedeš zas a znovu.
Nemůžeš přestat,je to tak,
přilétá k tobě černý pták.
Z řezanců se proudy krve valí,
přeťala sis žílu,to ti nevadí?
Smutek,bolest,pláč,
děvče co z toho máš?
Tvé tělo obchází chlad,
ne,už nikdy nebudeš se smát.
Cítíš teď bolest a pomoc vždy odmítáš?
ale děvče,až teď naříkáš?
Teď už ti není pomoci,
zavřeš oči a ponoříš se do noci.
Už neuvidíš den,stromy a přírodu,
už se nikdy nepodíváš na modrou oblohu.
Už nikdy vánek neucítíš,
umíráš,snad líp se cítíš?
Svým blízkým si ublížila,
když tě temnota pohltila.
I když si chybovala,všichni tě měli rádi,
rodiče,přítel i kamarádi.
Už neuvidíš světlo v temnotě,
ležíš tu sama a nehnutě.
Tvé tělo je ledové jako led,
umíráš,už není cesty zpět…