Proč?...
Proč?...
Anotace: jak mě rychle napadají otázky ve chvíli útrpné...všem ale pohlazení já posílám
Proč...bolestí se zmítám?
Už...nerada den vítám.
Proč...tolik slz mám?
Proč...necítím se fit?
Už...nechci tady žít.
Proč...tolik krutosti je?
Proč...úzkost mě tak svírá?
Už...tělo mé umírá.
Proč...ve mně vše krvácí?
Proč...duše neúnosně bolí?
Už...rány se nezhojí.
Cítím...dávám konec sobě.
Cítím...pomalu to zebe v hrobě.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Zkus vydržet...moc Ti přeju aby ses jednou měla líp...;)
21.01.2008 16:47:00 | už ne pernikova princezna
Někdy si říkám, jako ty: Proč, pak rozhlédnu se a vidím tolik bolesti a zmaru, že můj život je vlastně překrásný. Nakonec své štěstí každý ve svých dlaních má. I ty a čas je poctivý a neselhávající doktor. Snažím se hodnotit vždy danou básničku, ale nějak mi dnes přišlo, abych se pokusil nějak tě povzbudit.
21.01.2008 16:24:00 | J.Švihovský
děkuji za povzbuzení...stojím na balkóně a štěstí tu pro mě není...přijel mi kamarád a využil mé dobroty...proč se topím a mám tolik "slaboty"
21.01.2008 09:07:00 | toužím.jít.dál
Nevím, co napsat. Jen, že vím, že je to nesmírně těžké. Také jsem cosi prožila a prožívám, ještě to nevzdávej, to můžeš udělat vždycky a nezapomínej, že je to příliš jednoduché řešení, které lze považovat aj za srabácké a ponižující, snad zkus hledat krásu a touhu v tem (i když to zní blbě, ale já to tak třebas dělám, tak su možná aj divná) právě v tem boji a radovat se aj maličkých vítězstvích ...
19.01.2008 13:32:00 | NikitaNikaT.
ale ne... ještě vydrž... když odejdeš, možná že těsně mineš toho, kdo by tě býval zachránil...
19.01.2008 12:36:00 | Já Esther Ruth