Za řekou...

Ztraceni v dávno zapomenutých vzpomínkách,
bloudicí v kruhu přicházejícího,
údery srdce – údery zvonu,
údery nastávajícího.
Těm co padli na kolena, poprvé, podruhé,
těm co dál se nezvedli...
Jenom zvuky, tichý dech,
těch co více nesvedli.

Měsíční září zalitý kraj,
za obroz táhnou se náhrobků řady,
ve dnech žití kdož věřili v ráj,
bohužel přestali - skončili tady.
Pro šťastné ďablovi sady,
pro ty zbylé místo k žití.
Cíl náš je jistý – jen vědět si rady
Toť nahrobku mého rytí.

Doba je řeka, co překročit chceš,
však proud davů silný,
když nevíš kam jdeš...

(a pro ještě větší pesimisty jiný závěr)

Doba je řeka k překročení,
Však proud je moc silný
a brodu není.