Déšť

Kapky smutku padaj na zem,
zataženo, temno rázem.
kolikrát ve mě pršelo,
smutek jsem uvnitř uzavřel,
navenek však stále šťasten,
ne, já nejsem blázen.
Můj svět shořel,
plno lidí okolo,
nikdo neví že je ámen,
se všemi kdo ještě věří,
ať předsudkům či sami sobě,
na každého spadne kámen,
těžký či lehký jako peří,
zmoknou na kost,
žádná radost
podívat se z okna ven,
jak prší či mrholí jen,
kapky buší do dveří
lehké jako pápěří.