Chladná láska

Drobky tvojí touhy vysypu spíš sýkorkám.
Kolem mého krmítka se denně chumelí.
Je to jako s člověkem, když náhle stojí sám.
Také čeká, kdy a kde mu lásku nadělí.

Snad se brodí závějemi z posledních svých sil.
Možná čeká na chvíli, kdy budem vítaní.
Možná, že jí horský vichr cestu zahradil.
Možná je to marné snění, je-li za námi.

Třeba zase zvedne hlavu a nabere dech.
Snad se vrátí do údolí, jako když je máj.
Snad jí sílu horské slunce dá na hřebenech.
Pak ji pozvu zase k nám a nabídnu jí čaj.

To je mé snění a má touha o lásce.
Ale vím, že je to již ztraceno v jedné otázce.
Otázkou je, ta bolest, zoufalství, beznaděj.
Tak už lásko umírám, ty se tu krásně měj.