Poslední sbohem

Mám na tebe mnoho vzpomínek,
ale jedna nejsilnější jest.
Potají svírám ruku v pěst,
abych zadržela proud slz,
protože tvůj stisk ruky je slabší než kdy byl...
Jako by jsi tu ani nebyl...
Už nepovíš mi, co jsi chtěl ani já tobě už nikdy nepovím
že bych si přála, abys mě stále v srdci měl.
V hlavě prázdno, odcházíš tam,
odkud není cesty zpět.
Neznám ten pocit, ale volám za tebou,
abych ti mohla dát alespoň poslední sbohem.
Ale nedám...Nestihla jsem to, protože ty jsi odešel.
Daleko od všech a sám.
Snad se ti ulevilo. Už neucítíš žádnou bolest,
Snad jenom tu tíhu země,
která je k tobě tak laskavá a umožní ti spočinout v ní.

Naposledy říct ti sbohem...
to je moje největší přání.
Proč ale mluvit o mých přáních,
když chybět nám tu budeš ty.
Co by sis tak přál?
V poslední chvíli držet za ruku svou rodinu?
Hledět nám do očí a říct nám posledních pár slov?
Naposledy se projít parkem plným spadaného listí?
Když jsem tě držela za ruku a slíbila ti,
že zítra se budeš moci projít.
Jenže jsem zklamala.
Neprojdeš se... Budeš navždy jenom tiše spát...

Nemám špatné svědomí,
jen u srdce mě cosi bolí...
Snad ten pocit, že odešel mi někdo blízký...
To místo v srdci bude navždy patřit jenom tobě,
A vždy když budu chtít,
vzpomenu si na tebe.
Snad budeš mít spánek nerušený.
Nikdo ani náhodou netuší,
co se ve mně děje...
Nenávist vztek, lítost a zklamání.
Stěží se s tím budu vyrovnávat,
ale ty snad už budeš navždy šťastný...
A svěží vůně růže šípkové,
při každém západu slunce, bude tě uspávat.
Ať její okvětní lístky padají z nebe,
ať mám v srdci aspoň kousek tebe.

Až teď jsem si uvědomila,
že jsem byla až příliš veselá.
Až teď jsem si uvědomila,
jaká je váha života.
Má větší cenu než cokoliv jiného...
Život je nejdražší, co na světě máme.
A když život skončí,
znamená to, že umíráme.

Člověk nebere život vážně do té doby,
než někdo blízký život ztratí.
A já čekám,
Kdy se můj blízký vrátí...
Ale jen zjišťuji,
že i můj čas se krátí a on se nevrátí.
Na každého jednou dojde,
každý si tím projde.
Proto věř jenom sám sobě,
a citům, co jsou v tobě.
Žij stále jenom přítomnost
a neohlížej se zpět na minulost,
ani nevyhlížej budoucnost...
Život je krátký.
Co na to říct. Ohlédneš se
a nezbude ti nic...

Otočit se a zahlédnout tě...
Rozběhnout se a obejmout tě...
To už se nestane...
Jen vzpomínka zůstane...

Sbohem a mám tě ráda...