Hlubiny

Jsem černou vodou tekoucí
tvými řekami života,
v nichž plavou mrtví pavouci
a zahání tě do kouta.

Vodopád do tvých myšlenek
bubnující průtrž mračen...
Pavouci spřádali jak lék
naděje, abys zmrzačen

nakonec, tak jako oni,
po útrapách, jež trávily,
padl do mých vod a tónin,
jak káže osud nemilý.

Já nestojím, proudím stále,
čekám až vysílen padneš
k pavoukům do vod a dále.
Kam jen? Hloub, hloub dolů, kdež...