Zástup fialových deštníků..

Odmlka pustých chodníků
s šedými kostkami,
zástup fialových deštníků,
spadaných na zemi..

Nevinné děti v průhledných pláštěnkách
křičí, skáčou a boty si courají
jejich osud zmizí v hádankách,
teď.. dnes.. se jen radují..

A já jen procházím tiše kolem,
jsem němá, ač mé srdce mluvit umí
snad plápolá v něm nějaký plamen,
avšak mozek zas ho tlumí..

Jen prošla jsem okolo těch nevinných duší
a ti dva hadi konečně se shodli,
hlava i srdce jistě již tuší,
že jejich naděje konečně padly..

Nevyhovím žádnému z nich
bílému ani černému,
k oltáři posílám zmučený vzdych,
utíkám si pro křídla k anděli temnému..