Memories

Pořád dokola slyším ty věty,
co tehdy spojovaly naše světy.
Ty, co stavěly náš most věrnosti,
a dlouhou cestu lásky.
Teď s úsměvem vzpomínám na ty něžnosti,
když z očí sundali jsem si pásky.
Hleděli jsem spolu jedním směrem,
a na tu noc, kdy jsme se stali jedním tělem.
Srdce provázkem na uzel svázané,
na ty doteky co byly, tak žádané.
A na tu lásku, co byla našim hříchem,
na ty slzy, co teď nahradila jsem já smíchem.
Všechno ten svůj konec má,
a pak se najde jiný, který ti své srdce dá.
Tak otoč se a jdi dál, pak někdy si vzpomeň,
Na ty časy semnou, prosím, nikdy nezapomeň.