JSEM ČERNOU DÁMOU V NEMOCNIČNÍM BUFETU

Byl mi přidám těžký úkol,
v němž neobstála jsem
a černá touha všude kol
sráží mi kolena v zem.

A je to všechno moje chyba,
já jsem ten počátek problému,
to nade mnou se černá ruka kývá,
to já čelím smutku nesnesitelnému.

Kreslím si kříže na ruku,
prosím o odpuštění,
kterého, vím, se nedočkám,
v bufetu nemocničním.

Zkažené jídlo, zkažený člověk,
můžeme se takto přirovnat,
černá dáma v bufetu nemocnice Svět,
snaží se vyrovnat

Se svým zbylým životem a osudem
jenž hází vztekle klacky pod nohy,
bojí se, že jednou se stane přítelem
a bude odpustit muset všechny neduhy.

Proto právě ta dáma řekne
"za přítele nechci nikoho"
usměje se a ladně klekne
k prahu nemocničního bufetu.

Tu o půlnoci je jen ona a tma,
která je jejím úkrytem světlým,
chce říct jen jednu větu
"stanu se Tvým andělem nemilosrdným".

V bufetu nemocnice Svět
černá dáma odpyká si trest
bude to muset všechno snést
když jarní kytky budou kvést.

Nikomu nezjevím se tam
nikomu tam ruku nepodám
do tmy dobrovolně se propadám
a lidským životem už pohrdám...