Nejinak

Chtěla bys číst veselý básničky... 
Jenže ty nejdou psát....
Líbí se vám úsměvy,
ale já se neusmívám...
Nemám žádný důvod se smát,
být veselá a bezstarostná,
to už nejde.
Pryč je dětství.
Pryč jsou slunečná rána,
která jsme trávily spolu.
Teď je noc a já se chvěji zimou,
jenže v samotě mě nezahřeješ... 
Ano, jsme silné a odolné vůči světu...
Když jsme spolu.
Ale má to jeden velký háček,
my spolu totiž nejsme...
Poslední dobou moje srdce
jako by tápalo....
Ztrácím se v tom,
už nevím co jsem...
Nejsem si ničím jistá....
Rozervanost vnitřku mě ničí... 
Pomohla by mi vaše společnost.
A přitom se jí bojím... 
Nevím co se děje,
ale jedno vím naprosto jistě.
Veselou básničku teď nedám dohromady.
Na to je mi moc smutno...