...::: Ďábel :::...

Osamělost a bolest v duši strach,
to vše řek by o sobě, jeden brach.
Možná zlý možná ne,
jaký je - takový už zůstane.
Výčitky svědomí,
když trápí ho po nocích,
nemůže spát,
neví co dělat,
nedočká se pomoci.

Je sám,
sám ve světě bolesti.
Nikomu neublížil,
tak proč je tam?
Jen díky své pověsti,
že byl jaký byl.

Kdo ví, možná je obětí,
kdo ví, možná je v zajetí.
Kdo ví, jak pomocnou ruku mu dát,
kdo ví, jak pomoct mu se smát.
Kdo ví, možná si to zaslouží,
kdo ví, třeba jednou dobru poslouží.
Kdo vlastně ví, co je zač?
Nikdo neslyšel jeho smích...
ani pláč...

Vládce v říši zatracených,
vládce duší zvrácených.
Možná to však pravda není,
možná je vše něčí smutné snění.

Snad je šťastný,
ale spíš ne.
Co je krásný,
do pekla se nedostane.
Jen střípky krásy nic jiné nemůže mít,
o troše lásky v ohnivé propasti může snít.

Všichni ho soudí,
proč však neví.
On Peklem bloudí,
nad osudem želí.

Nic jiné mu nezbude,
kdo by mu pomohl...