Nenávist

Ach, jak nenávidím sebe,
pro svou slabost.
Ach, jak nenávidím Tebe,
pro Tvou povýšenost.

Kdo dal Ti právo mnou pohrdat,
kdo myslíš, že jsi?
Jak bezcitně mne můžeš zraňovat,
srdce mi z hrudi rvát...

O citech mluvíš,
však zahleděn jsi do sebe,
o mě nic nevíš,
mé slzy jsou jak krůpěje.

V duši mám povodeň,
slzavé moře,
jak milovat mám,
když cítím jen hoře...