Ve mně...

Má osobnost ve dví přeťatá,
neviditelná má cesta zlatá,
neviditelný můj zlatý cíl,
krutost vybírá si svůj díl.

Slepá je má ulička,
usychá slzy kapička,
usychá vodopád slzí,
ať je to pryč už brzy.

Ať zas dokážu se smát,
ať noční můry nechám spát,
Prosby mé ať uslyší,
ten kdo to změní, kdo mě vyslyší.

Skličující pohled očí,
myšlenky, co bolí a hlava se točí,
křik co neuniká z plic,
neuniká vůbec nic.

Pohřbeno ve mně,
ukryto na dně,
nevyvěrá pocit ani myšlenka
a je tak vzdálená, alkoholu sklenka.

A já jen ležím, s rozsápanou hrudí,
ledový vzduch mě na lících studí,
hořím a mlčím, pospolu s prázdnotou,
tiše si zpívám s umrlčí notou...