Anotace: Tohle byla v pubertě moje denní realita řekla bych, byla na mě naštvaná snad nonstop.
Zase se snažím vzpomenout,
co asi špatně řekla jsem,
já ještě nechci umlknout,
já nechci zkazit tento den...
Tak proč jsi opět zamračená,
mlčíš a nic mi neříkáš,
brána je pro mě uzamčená,
snad zase na něco se ptáš?
Ale ne mě... Já přemítám,
je něco špatně a nemá být,
co udělat pro tebe můžu a mám,
já vím, že nestačí jen chtít...
No tak se usměj a se mnou pojď,
a povídej jen to, co chceš,
pojď na radost si vzpomenout,
vždyť věčně se šklebit nemůžeš,
a jestli říkáš že chceš...
Tak mi lžeš.