Imprese podvečerní duše

Rozmázlá světla lamp pod kopci,
vyblitá modrošedá oblaka nad nimi.
Nic než černá prázdnota rozlévá se po obci...
co jiného jsme, než živí pohrobci,
než své nevidomé stíny.

Propadlá vesnice do městského života,
do kanálů plných padlých andělů...
Svoboda? Rovnost? Bratrství? Křivota!
Křivota...
A klesáme do hrobu k svému tělu.