... ::: Smutná ::: ...

Co sem komu provedl,
že mě osud trestá?
Proč mám pocit,
že ty chvíle štěstí
byly jen prázdné gesta.

Chtěl bych,
abys viděla ty potůčky slz,
to neštěstí,
tu bolest co do duše jsi mi zasela.

Ty si teď někde sedíš a sedíš si zvesela,
raduješ se a čteš si nějakou knížku.

Měl sem tě rád,
ale ty mě ne,
to se stává,
člověk se z toho brzy dostane,
stačí na tebe nemyslet,
necítit vůni tvých vlasů.
Být naprosto odloučen.

Náladu skvělou,
pohled zkazit stačil
a to jsem se jen na fotku podíval.
Miluju tě a ty mě ne,
ty slova
derou se z duše zklamané
zas a znova
na poušti samoty bloudím.

Nikdo mi nepomůže,
nikdo mě neobejme,
ikdyby objal,
nepomuze to,
protože nikdo tě nenahradí.

Mam tě stále rád,
myslel jsem,
že už jsem zapoměl,
jako zlej sen
život se mi zdá,
nikde tvůj hlas,
nikde náruč tvá.

A tak tiše pláču.
Nic jiné mi nezbyde.
A teď ta věta,
tahle věta je pro tebe.

Na stromě nikdo neseděl.