... ::: Slova ::: ...

Pořád to nechápu,
co jsem ti udělal?
Byla jsi tak smutná
a já ti radost dal.
Tolikrát si mi řekla,
že je ti se mnou dobře,
jak si ráda,
že mě máš.
Vždyť mě znáš,
nic ti nevyčítám,
chtěl jsem od tebe jen odpověď.

Pár kapek upřímnosti,
stačilo by mi říct par slůvek.
Byla to lehká otázka,
ale tys už neodpověděla
a stale mi neodpovídáš,

Mohla si to řict,
vždyť jsou to jen slova,
vím, že bys řekla ne,
říkala bys to zas a znova.
Je to tvoje volba,
ale mám tě moc rád,
teď však nechceš mě znát
a já ti to za zlé mít nemůžu.

Chtěl bych tě naposledy obejmout,
pohladit tvou krásnou tvář,
ale to se nestane,
protože ty si mě nikdy ráda neměla,
tolik lži si mi stále říkala,
mohla jsi mi říct,
že mě nesnášíš,
určitě to tak je...
a já se ti nedivím,
jenom to prostě nechápu.

Víš jakej je to pocit,
vím to i já,
Já jsem pomohl tobě,
tak kde je pomoc tvá?
Vim, že sem sobec,
vůbec mi to nevadí,
chci štěstí pro sebe,
protože šťastní jsou všichni ostatni,
tak proč bych jednou nemohl býti já.

Vždyť srdce sem ti dal,
vím, že nejsem on,
ale mohlo nám spolu hezky být,
teď se opět pokusím,
nechat tě jít.

Nepovede se mi to a já to vím,
nepovede, protože stále sním,
že tě můžu držet v náručí k sobě přivinout,
že můžu líbat tvé rty, tvou tvář nevinou.
Tak zase sbohem ti zkouším dát,
nikdy se mi to nedaří,
bohužel,
na mé duši je to znát...