Dívka ze zápisků mrtvého muže....

Jsi tajemná i zranitelná,
jsi krutá i nežná,
jsi stínem mých domnělých myšlenek.
/jsi dívkou ze zápisků mrtvého muže/.

Jsi západem i svítáním,
jsi ohněm i vodou,
jsi střelkou mířenou přímo do srdce.
Jsi mým vězením, trápením
i rozhřešením!
/jsi tajemnou dívkou z mých zápisků/

Stíne její tváře, jen tebe vídám ve svých snech!
Jen z tebe se mi tají dech.
A hruď se mi svírá pod sílou okamžiku!
Stíne, jen kvůli tobě lapám po dechu a duše se
žalem svíjí.
/jen kvůli tobě, dívko ze zápisků mrtvého muže/

Jen k tobě se upínají zmatené myšlenky mysli mé.
/hledám vysvobození/
Jsi absurditou i nadějí jedinou.
Jsi dotekem za horizontem,
jsi prchavým okamžikem,
který se rozplyne s každým dalším výdechem.

Jsi bytost nebo pouhý sen?
Jsi abstrakcí mých tužeb nebo jsi realitou?
Mohu se tě dotknout a být ti nablízku,
nebo se rozplyneš jako dým?
Opustíš mě a pak se ke mně zase vrátíš?
Vtisneš mi do duše niternou naději o dobru lásky?
/odpověz mi, prosím.../
Netrýzni mé nitro, dívko,
jíž jsou plné mé pochmurné zápisky.
Žádám tě, klečím na kolenou
/jsem zlomený láskou, která pohltila každý milimetr mého těla/
... a čekám na odpověď
/které se ale nedočkám/,
protože vím, že se rozplyneš ve chvíli, kdy
se vzbudím...