Nepřejde to!

Co mi melodie řeky,
jenom připomíná?
Že by s tebou chvíle,
kdy jsem šťastná byla?
 
Teď nic, ani k tobě už, necítím,
a napadají mě zlé věci.
Ach čím jen je to, čím,
ublížit přece ti nechci...?

 
Ptám se každodenně,
proč zrovna já???
Však i přes to zlo ve mně,
bych to jiným nepřála...

 
Proč, když vedle tebe sedím,
cítím jenom prázdno velké?
Za hodinu účtuje si,
milion tisíc slz celkem...

 
Trápí mě to,
duši mou to sžírá.
Byla jsi kamarádka,
teď už nezbývá mi víra.

Chce se mi umřít,
vím, že bych neměla to říkat, 
jenže v co ještě věřit,
co pomůže, dej příklad...

 
Já bych tak moc chtěla,
cítit přátelství a lásku...
Místo toho, samota smělá,
jde se mnou na procházku...

 
Teď vám všem už jen,
životy komplikuju!
Bez výčitek není den,
copak vás už nemiluju?

Všechno je to moje chyba,
co jsem udělala nevím...
Jsem jen napůl leklá ryba,
a ve zlepšení... Ještě věřím?

 
Jednou přijde ten veliký den,
kdy už se ráno neprobudím.
Pro vás i pro mě skončí zlý sen,
vždyť já takhle žít vůbec neumím...