Před smrtkou nesmekám

Prosím,rozsviťte pochodně!
Ty starosti mi pohlcují mysl,
vždyť je půlnoc,už vylézají stvůry!

Cítím se špatně uvnitř i vně,
copak má můj život nějaký smysl?
Snad má...možná prožívat své noční můry.

Něco mi zalézá do mého nitra,
co to je nevím,ale docela to bolí
a zbavuje mě to mojí víry!

Už dnes vím,že je líp,než bude zítra
něco dalšího přijde,co mě skolí
jen co vylezu z té svojí díry.

Už nevím kde jsem,jsem ztracená.
Uvězněná,jen svoje srdce slyším řvát,
jakoby dralo se mi ven z těla...

Den co den...životem zmlácená,
nutit se bezvýsledně usínat
a prosit svou duši(sebe),jinak by vyletěla.

Zatím jsem ještě tu
a taky stále čekám,
jen doufám pořád méně a méně.

Ležím ve své krvi a potu,
přesto před smrtkou nesmekám.
Ale vím,je tady...čeká na mě denně...