Času proud

Ach nejde nejde psát.
Co chci říct, to nejde v báseň dát.
Hej... Už nevím co cítím.

Já se Tvé ruky pořád ráda chytím...
Opravdu ti nechci uštědřit další ránu.

Energie prosta, volám v duchu mámu.
Lenko vzpamatuj se, prosím tě!
I když jsi jen potvora chycená do sítě. 

Pár dní, týdnů, možná, třeba let...
Rozvzpomenu si pak na radostný svět?
Orchidej černá uvadne mi v dlani.
Možná budu slečna, nebo smutně vdaná paní.
Informace musím říkat, znějí nebezpečně. 
Nic, ty hloupé děvče, nepotrvá věčně!

Blízko či daleko je konec? Kdo ví...
Už květinky vadnou, umíráček jim zní.
Dokonale mimo, jsem prý blázen už.
Esmeralda, v televizi, ta má v srdci nůž...

Lenko vstávej ze dna slyšíš?
I když si myslíš že co bude tušíš!
Pokaždý se zmýlíš, to přece znáš...

Nevím proč tohle trápení máš.
Embargo je odteď uvaleno na tebe.
Budeš mít zákaz obchodovat s nebem.
On ví, proč si to musíš vytrpět.
Já myslím si, že líp pak přijmeš svět.

Snad jednoho dne to trápení skončí, malá holčičko...
Esence čistoty, některé zvíře tvé, to vyléčí tě, Leničko.