Na procházce...

Často jen tak procházím krajinou,
špatné myšlenky mou hlavu občas neminou,
Jen zlehka vítr fouká,
tu svou melodii si pořád brouká,
Nakonec zajde slunce a já přemýšlím co dál...

Když procházím tou měsíční krajinou,
do očí mi sahá svými paprsky Luna,
Naproti mne de kluk s dívčinou,
sklopím hlavu,aby to vypadalo,že spadla mi koruna,
Vypadali šťastně,tak moc sem jim záviděl...

Člověku nezbývá nic,jen doufat,
snad najde se dívka či žena,co porozumí,když budu zoufat...

Inu,našla se...
Ba co víc,rozuměla,
ale říct mi,že mne má ráda..to neuměla...