Přátelství je naděje

Spolu jsme silné,
každá zvlášť slabá,
snad je to divné,
hvězda nám padá,
tak honem si přát,
ať už je jen lépe,
ať síla naše smí nás hřát,
a srdce v rytmu nám tepe...

Já teď nic necítím,
v tuhletu chvíli,
už bylo líp trochu,
teď zas to sílí,
snad to bude tím,
co se mezi náma stalo,
či nedostatkem vzduchu,
kéž jen by se to zdálo.

Až budu smět tě obejmout,
snad něco pocítím,
topím se, podej ruku svou,
už se nikdy nepustím,
já teď nechci ti lhát,
od včerejška je krize,
na nic nebudu si hrát,
přišla ke mě hrozná vize.

/Královna svržena z trůnu padá,
má dcerka vymodlená umírá mi mladá,
poslední injekci dostává zdravý pes,
slyším, že zítra bude hrozně tak, jako dnes./ 

Já chtěla bych sedět ve vlaku,
odjížet do Země zázraků,
kde na trhu se koupit dá,
láska, klid a životní pohoda.

Ale my to spolu dáme,
přece všechno zvládnem,
síla je v tom, že jsme dvě,
projdem spolu celý svět, 
jedno je, co si kdo mele,
jedno, že je nevesele,
jen jeden slib mi prosím dej,
NIKDY mě neopouštěj...