Na pokraji erotického sarkasmu...

-je to stejně směšné,
jako muž, jenž vetkal
modravé květy pomněnek
do pubického ochlupení
své milenky..
stejně směšné, naivní, smutné a krásné...-

Smrt začíná již mezi stehny,
v něčím klíně

moji drobní Démoni šeptají,
že když upadnu
-až na dno sebe samé-
předčasně a vědomě,
bude to méně bolestné,
než nečekaný pád v budoucnosti

šeptají tak naléhavě...
a se stejnou naléhavostí lžou

-lhala jsem sama sobě-

...a mám trochu strach /veliký strach/
ze Smrti a Samoty

a ten strach je stejně směšný, naivní, smutný a krásný...