Vím, už jsi veliká...

Z místa tvého zrození,
z kraje dětství,
snad z času snění
a naděje bohatství.

Ty utíkáš...

Vím, ty už jsi veliká...
Domov zapomněn v dálce,
pohádka už se tě netýká.
Jen sny s realitou ve válce.

Už nejsi dítě!
Vím to, vím...
Ve snech kolébu tě,
a roky nevidím.

Jsi žena,
již svůj svět máš.
Problémy zahlcena,
na domov vzpomínáš...

Teď chtěla bys dětství,
dospělost je složitá...
Od života dostalas pěstí
a naivita je přežitá.

Tak kde je ten krásný svět?
Tvá pohádka vysněná...
Jak vše bude snadný a hned.
Jen otázka, slzami zastřená...