Tohle je chaotické

Nebaví mě poslouchat to jejich věčné reptání,
co se hodí, jak to chodí, nemívám zastání.
Co je mi po tom, že má to jinak být,
Nechte mě žít!

Včerejší absenci citu, utopil jsem ve víně,
abych se probudil znechucený ve špíně.
Upřímnost není lék na bolesti,
a já ji rozdal, což je mi ke cti.

Však zas mě něco svírá a mám strach,
bojím se že to co svírá, se obrátí v prach.

A další čtenář mojí básně si teď asi říká,
panebože, co to píše za maníka?
A chystá se mi komentář psát, jakou sračku jsem zplodil,
předem říkám, je to sračka! Ale já ji vytvořil!

A já si za tou sračkou stojím,
ale číst vám ji nenutím.