Už to není legrace

Byla to legrace,
jo, bývala,
víš, tenkrát když jsme se ještě smály
těm tvým výmluvám...

Ale potom,
zhořkl úsměv na rtech,
když jsme zjistily
jaká umíš být...

Tímhle svým chováním,
tím, že si nedáš říct,
že si o sobě myslíš kdo ví co... 
Tím, že jsi sobecká,
bezohledná,
tím jsi kamarádku ztratila...

 
Snad si konečně
už uvědomíš,
že něco děláš špatně,
i tak je pozdě,
ona se už nevrátí...

 
Ne, už tě nechce vidět,
po tom co tě poznala,
a je to zbytečná ztráta,
jako bys přátel měla mnoho...

 
Otevře ti to oči,
zamyslíš se konečně?
Nikdo tě nemá rád,
nikdo až na mě!

Už to začínám chápat,
že nejsi tak skvělá,
že tě tak vidím asi jen já...
Nikdo to nechápe,
co na tobě vidím. 
A já začínám chápat proč...

Je mi to líto a vážně mě mrzí,
že tě už nechce znát,
ale já s tím nemůžu nic dělat
jestli chceš napravit, co sis zavinila,
jsi ty jediná,
kdo může něco udělat...

Ale sotva se ti to podaří...
Prostě už to bylo příliš...
Už se tomu nešlo zasmát, jako kdysi...
Tohle už, ty hvězdo moje, prostě není legrace...