mrcha láska

snad jen příběh odříkám
všední, jakých jsou denně stovky
však tak trochu obavu mám
abych nezaslzel si do pohovky

Tolik, ach tolik ji miloval
a s někým o její lásku nechtěl
dělit se ? Radši by bojoval
i kdybys ty byl poslední anděl

pak přišel náhle v rozumu záblesku
na řešení snad jediné
byť smutné bylo a snad i bez lesku
jen neříkej človíčku jémine

... zabil ji, však s ukrutnou lítostí
zůstal jediný její láskou
v srdci s ohromnou bolestí
už nebude moci říci - v nás dvou

s lítostí k ní a taky k sobě
jen aby ona zůstala navždy
jediná v jeho srdci – hrobě
milující svědek své vraždy

i ona pro bláhovost zemřít chtěla
patrně ze stejného důvodu
také ho z duše a srdce milovala
nezáleželo jí na lásce původu

nejhorší však na celém tom je
ten nejnevinější pocit
co z toho všeho vystupuje
prostě muselo to tak skončit

protože, když láska pracuje
neradno se jí do cesty plést
zákeřná dáma to rozhodně je
a k bolesti musí všechno to vést

konec je prostý můj milý čtenáři
pochopils´ rychle : oba jsou mrtví
to snad důvod je, proč lásku nesnáším
ta oběšencům řeže vždy duši vedví