Upír

Mně omlouvá se hvězda má,
zač jen se mi omlouvá?
Obavy ve mně míchá,
když noc do ticha padá.

Ty nejsi hříšná,
jsi na sebe přísná.
Ne tak, jak ten,
co byl zapovězen.

Rozhlédni se dobře,
koho drahá vidíš,
nevybralas moudře,
svoje zraky šidíš.

Svou silou oživuješ mrtvé,
a já z hrobu vstávám,
abych byl vším, co je tvé,
probodané srdce ti dávám.

Kdysi, když svět ze skla byl,
to nejlepší jsem v sobě kryl,
Když všechna skla se rozbila,
střepů hrst tam ulpěla.

Změnila jsi moc,
mou cestu jsi postavila.
V nejtemnější noc,
svoje světlo přivedla.

Proč jsi to udělala?

Nezasloužím si mít úctu tvou,
jsem jen živou mrtvolou.
Ač cítím bolest i lásku,
dáváš toho příliš v sázku.

Nejvíc mě bolí,
tvůj smutek,
šíleně mě mrzí,
zármutek...

Tvůj...