Ginko...

Ginko... 

Život je hnusný boj,
smutek jak těžký kroj,
tíží vás, obepíná,
duše smutná, vše proklíná...

 
Tolik stýská se,
v tomto zlém čase,
pláčete nad vzpomínkami,
na toho, kdo není víc s námi...
 
Hloupá autonehoda,
nešťastná náhoda,
životem pejsek zaplatil,
skončilo mnoho krásných chvil...

 
Jste smutná jako holčička,
jíž vojáci odvedli bratříčka,
jako poupě barvité,
růže čerstvě podťaté...

 
Ginko...

 
Tolik mě to mrzí,
na smrt je vždy brzy,
měla jste ho ráda tak moc,
s ním byl den, teď chladná je noc.

Plná vzpomínek a slziček,
a žádná naděje pro zítřek,
nesete to značně těžce,
zapomenout se teď nechce... 

Dobře víte, že bude líp zas,
že svět umí být i plný krás,
a je tady ještě druhý pes,
i jemu se stýská dnes...

 
Pohladila bych vás, nejradši, to víte,
nejde to, tohle mi nedovolíte,
vyrovnáte se zas s tím,
ač to bolí, tohle už i já vím... 

Strašně mě to, co stalo se mrzí,
za jeho život a vaše slzy,
má milá Ginko...