Už vím...

Už vím, že chyby se nedají skrýt.
Ani láska nesmaže je.
A ani zaslepeni jí, nezmizí.
Prostě to tak mělo být.
Přišel večer a mě se
odhalilo všechno to neštěstí.

Je pozdě žádat o odpuštění.
Vždytˇ žádals mě už tolikrát.
A já vždy zaslepena.
Odpustila ti vždy má nesobečnost.
Jak si jiný se svou sobečností.
A já...utrpěla.

Ač dříve nenapsala bych
tedˇ říkám ti, že to ty.
Za moje jizvy
na rukou, na duši i hluboko v srdci.
Za ty můžeš ty.

A proto jsem tedˇ i já trochu sobecká...