Osamělá dívka

Temnou ulicí šla dívka osamělá,
bylo jí chladno, však zahřát se neuměla.
Promrzlá byla a celá se třásla,
naděje na přežití pomalu hasla.
Přesto se nevzdala, hledala dál,
doufala, že najde se někdo, kdo by o ni stál.
Pod vřelým úsměvem ledy by tály,
však dát i tak málo, se lidé báli.
Neznámí, i ti, co ji dobře znali,
kolem jen prošli, vůbec se nezastavovali.
Ze svého srdce ji všichni vyhostili
a do svých domů ji také nepustili.
Chtěla jít dál, ale ztrácela síly,
dávno už poznala, že nedojde k cíli.
Nohy ji zradily, nikdo jí nepomůže
na zemi leží a už se jen modlit může.

Snad někdo ji najde dřív, než vydechne napodledy.
Snad věnuje ji ten úsměv, co rozpustí všechny ledy.