Kdysi bezstarostné holčičce....

Kdyžs byla malá, ráda sis hrála,
teď však už neumíš si hrát...

Kdyžs byla malá, pořád ses smála,
teď nemáš důvody se smát...

Kdyžs byla malá, hodně jsi spala,
teď už to nejde pořád spát...

Kdyžs byla malá, pořád ses ptala,
teď nechceš už se na nic ptát...

Kdyžs byla malá, tmy jsi se bála,
teď z horších věcí míváš strach...

Kdyžs byla malá, o hračky jsi stála,
teď pomalu je skrývá prach...

Kdyžs byla malá, někdy stranou jsi stála,
teď stále tam stojíš nešťastná...

Kdyžs byla malá, utišit ses dala,
teď starosti ti ukrátí pouze noc překrásná...

Kdyžs byla malá, štěstí jsi rozdávala,
teď toužíš, aby někde na tebe zbylo...

Kdyžs byla malá, nic jsi nemusela,
jak dobře ti tehdy bylo...

Nemohu vrátit čas, však pomoct ti s tím hnout,
pojď, jak když jsi byla dítě, do trávy zas ulehnout...
 
Nech sebou prostoupit teplo sluníčka,
s mašlemi ve vlasech, zas malá holčička...

 
Kterou celé krásné dny nic netíží,
nikdo neubližuje, smutek nepřehlíží...

 
Není ti nejlépe, podávám kapesníčku cíp,
holčičko bezradná, však bude zase líp...