Pocity...

Tolik mi chybí naděje moje,
když ráno vstávám...
Ztracen v touze na objetí tvoje,
bez nich tu umírám...

Jak mám každý další den,
začínat s takovým pocitem?

Bolí to, pořád to tak bolí,
nevím co s tím dělat mám,
proč jen mi tolik chybí,
bez ní jsem úplně sám.

Přál bych si být silnější,
ale vůbec to nezvládám,
i když je to včerejší,
pořád v sobě lásku mám.

Tu mou,
zmatenou,
nenaplněnou,
zklamanou,
bolestnou,
zbytečnou.