Rozchod

Po smutné tváři kane tající sníh
A představa té tváře je nyní hřích.
Vločka za vločkou se v očích rozpouští
Když jeden druhého nezvratně opouští.

Srdce už nebolí,spíše jen studí
Když jedna se s druhým už dlouho nudí.
Není čas plakat či chtít to změnit
Každý z nás musí přes ten most přejít.

Nechtěné polibky pálí na těle
Poznat to lze v pohledu z ocele
A v pohybech značících apatii
A myslí že tím to zakryjí.

Dlouze mlčela zbožňovaná ústa
Až v srdci zbyla jen planina pustá.
Není v něm láska k němu ani okouzlení
Jen jistota, že tohle se už nikdy nezmění.

Oba pak pláčí, i když on ještě neví
Ale co naplat když ona se lásky přejí.
A nakonec jen neupřímné objetí
A vše o cos stál končí ve smetí...