Jeden promarněný den

Proč mě nikdo nemá upřímně rád,
proč si každej chce jen se mnou hrát?

Copak chci toho moc,
aby mě někdo hlídal celou noc?
Ležím, koukám z okna,
padá hvězda jako žádná ze sta.
Je tak jiná, ale přesto stejná.

Sníh poletuje a mé okno obletuje.
Je tak bílý, čistý, nevinný,
jak duše jedný naivní.
Přestanu už snít,
radši začnu žít.

Tak hurá, at už můžem jít,
na cestu dalekou,
která nebude už tou trnitou.
Do světa míru, klidu, samoty,
kde nemusíš dělat drahoty.

Tak se probud holka,
tohle není sen,
ale jeden promarněný den...