A takhle to bude každý den.

Zlámaná srdce se nikdy nespraví,
tak kdo mi z vás napoví...
Co tohle ráno dělat mám...

Vlastně už je poledne,
na tom nesejde, ne!

Je to asi ta bolest nejhorší,
kterou jde cítit,
když se srdce na kousky roztříští,
pak nejde chtít...
Ještě tu být.

Jako stovky nožů, když zevnitř bodají,
na cáry ti srdce trhají.

A ty můžeš jen na zem upadnout,
v agonii zalehnout,
a snažit se dýchat,
modlit se ať už to přestane píchat.

Uklidnit se, falešnou lží,
že zas bude dobře, že se to zlepší,
že lidem na tobě záleží,
že bolest bude zase menší.

Pak utřít rychle slzy,
a doufat s lítostí,
že najdeš způsob brzy,
jak naplnit ho radostí.

Sám víš,
že zítra až se probudíš,
stejné obrazy v bolesti uvidíš.

A takhle to bude každý den.