Samota

Samota

Proč brázdí tmou tak krutá dáma,
Která ti lehce skočí na ramena,
Ovšem je oříšek smést ji na zem,
Když kolem tebe omotala ten hedvábný lem.

Občas se i hvězd ptám,
Co tady vlastně na tom světě hledám.
Ovšem mou odpověď mi potvrdí,
Až to první svítání.

Takhle životem kráčím sama,
Bez lásky a opuštěna.
Skočila na mě ta dáma krutá.
Drží se mě jako pominutá.

Když ráno se probudím,
Její prazdný pohled spatřím.
Kouká na mě nevraživě,
Snad mě i lituje.

Ale tenhle den není až tak stejný,
Vždyť i šálek kávy se mi zdá levný.
Najednou podlamují se mi kolena,
Když ho vidím u mola.

Jdu za ním,plná lehkosti a radosti.
Oči se mi rozzáří,ale pořád nemám dosti.
Chci víc a víc,však samota mě zužuje
Teď směje se mi do obličeje.

Usměji se křehce a rozběhnu se prudce.
Spadla ze mě tíha,která mi mi svazovala ruce.
Už jsem volná jako pták,jen k němu rychle utíkám.
Už na nic nečekám,jen slasti jeho objetí se oddávám.